S Bratrstvem

Skvělá překladatelka Axia nám dovolila uveřejnit její překlad rozhovorů s Bratry. Tímto jí moc děkuji a vám radím zakousnout se do tohoto skvěle přeloženého materiálu. Pokud by se vám její práce líbila, můžete sledovat její aktivitu na https://anitablakebooks.webnode.cz/ nebo na skvělém webu o fantasy https://deti-noci.cz/.

UPOZORNĚNÍ: OBSAHUJE SPOILERY !!!

V současné době má Bratrstvo šest členů a já jsem s nimi pro vás udělala interview. Členy Bratrstva jsou:

Wrath: poslední upír s čistou krví a upírský král. V podstatě slepý. Je vůdcem, který si nepřál vládnout, dokud ho okolnosti nedonutily postarat se o ženu se smíšenou krví, do níž se zamiloval.

Rhage: nejsilnější z bratrů a nejlepší bojovník. Proklet Stvořitelkou, ovládán svou temnou stránkou, která nerozlišuje, kdo je zlý a kdo dobrý. V péči velmi zvláštní lidské ženy zjemněl.

Zsadist: z bratrů je ten nejsmrtelnější. Bývalý otrok krve, jenž byl po čtyři staletí mučen, jak se jeho věznitelům zachtělo. Z si ze všech nejméně zaslouží lítost. Ale zároveň je to ten, kdo nejvíce potřebuje spásu.

Phury: loajální; ten, kdo se za ostatní obětuje. Phury je Zsadistovo dvojče. Drží se v celibátu a kvůli tomu, co jeho bratr ztratil, nedokáže doopravdy žít. Víc dává než přijímá. Potřebuje lásku, která by ho přivedla zpátky k životu.

Vishous: nejinteligentnější a má zvláštní schopnosti. Jeho prokletím je schopnost předvídat : vidí budoucnost, ale neví, 'kdy' se proroctví naplní, takže je proklet tím, že nedokáže uchránit své blízké před nebezpečím. Díky své lásce přijde na tajemství o sobě samém, o kterém nevěděl a ani v nejhlubších myšlenkách by ho nenapadlo.

Tohrment: stálý, klidný. Ten, komu osud uštědří největší ránu.

Wrath

Když jsem se s Wrathem setkala, bylo září a on se sotva postavil na nohy po střelném zranění. Souhlasili jsme, že se setkáme v archívu Caldwellské knihovny. Chtěla jsem se s ním setkat v jejich sídle, ale Wrath odmítl. Myslím, že si nebyl jistý, jestli nás nevyruší ostatní bratři, a proto trval na veřejném místě. Kdybych se s ním sešla u něj, jeho bratři by mě nejspíš začali vyslýchat.

Do knihovny jsem dorazila jako první. Sešli jsme se v přízemí vzadu u jednoho ze stolů, co byly rozmístěny mezi regály.

Wrath se objevil odnikud, najednou se u mě materializoval, bez jakéhokoli zvuku, bez varování, a příšerně mě tím vyděsil. Jak jsem se dala dohromady, napjala jsem se. Kdykoli jsem se s ním setkala, jako by mi pokožka ztvrdla a páteř narovnala. Částečně strachem, částečně úctou.

Dnes měl na sobě černé vojenské boty, černé kožené kalhoty a černou košili s vyhrnutými rukávy. Viděla jsem tetování na jeho předloktí – černá a skvěle udělaná tetování, jeho rodokmen ve starém jazyce. Černé vlasy má dlouhé, sahají mu na ramena. Rovné. Zářící. Jako obvykle měl oči schované za černými brýlemi, protože jeho zorničky nedokáží pracovat ve světle a je téměř slepý. Má postoj aristokrata, ale tělo má sílu bojovníka. Tělo má obrovské. Ohromující.

J.R.: Ahoj. (Usmívám se a cítím se trochu hloupě.)

Wrath: Ahoj, challa. (Sedá si naproti mně a usměje se, ukazujíc tak svoje tesáky. Je tak velký, že vedle něj stůl vypadá jako stoleček ze školky.)

J.R.: Díky, že jsi svolil k rozhovoru.

W: Uvidíme, jak to půjde.

J.R.: Kdykoli můžeme skončit …

W: Já vím. (Jeho tón mi připomíná, že to on stanovuje pravidla, ale jeho výraz tak hrubý není.)

J.R.: Jak se ti léčí to zranění?

W: Ta zranění. A všechna se léčí dobře.

J.R.: Ty vypadáš dobře. (Warth nadzvedne obočí.) Okej. Přejdeme k otázkám. (Uchechtne se) Dobře, tak: jak si vedeš jako král?

W: Vedu si lépe, než jsem myslel. Celá ta věc s uctíváním mě dere. Nesnáším, když si lidi o mně myslí, že jsem nějaký jejich zachránce. Můj táta se s těmihle záležitostmi dokázal vypořádat líp. Já to neumím.

J.R.: Takže jaké to je být král?

W.: Jediná moje slabost je, že nevím, co s tím. Den co den se v těch věcech spoléhám na Tohra. Však víš, nechávám to na něm. A samozřejmě na Beth … Bez ní nic nedokážu. Vládne spolu se mnou, díky bohu. Máme v plánu v příštích pěti letech najít jednotlivé skupiny našich lidí, znovu vybudovat infrastrukturu, znovu zavést předpisy a zákony. V posledních čtyř stech letech šlo všechno tak do háje a bylo to … no, kvůli mně. Mám toho hodně co na práci.

J.R.: Chápu to tak, že je tvá rasa nadšená z toho, že jsi na trůnu?

W.: Jo. Uvidíme, jestli se o ně dokážu postarat tak, jak jsem měl už od začátku.

J.R.: O Beth. Hodně ji miluješ.

W: Ty víš, že ano. Ty znáš náš příběh, vyprávěl jsem ti ho.

J.R.: Ano, vyprávěl. A já ti za to děkuji.

W: No, Bratrstvo potřebuje, aby lidé znali jejich příběhy, challa.

J.R.: Nebojíš se toho, že mé knihy odhalí vaši identitu?

W: Ne. Najdou nás, jen pokud to my budeme chtít.

J.R.: Neporušuje to váš kodex o utajení?

W.: Lidé nás nedokážou najít, ani dokázat, že existujeme, takže ne, neporušuje to nás kodex. Co by kodex porušilo … Kdybychom například vystoupili na veřejnost a odhalili, co jsme. Nebo kdybychom podstoupili před lidským svědkem bitvu a pak mu nevymazali vzpomínky.

J.R.: Lidé si ale o vás budou povídat, až knihy vyjdou.

W.: To oni dělají, nebo jsi zapomněla na ten humbuk kolem Drákuly, co mě vždycky přivede do varu? Podívej, knihy o Bratrstvu jsou prezentovány jako fikce. A pokud někdo vystoupí na veřejnost, například pro Fox News nebo CNN a řekne, že upíři existují? Vysmáli by se mu. Takže jsme v bezpečí.

J.R.: Kromě … Proč ty příběhy vůbec vyprávět?

W.: Naše rasa bude ty knihy číst. Jistě, máme spojení přes internet, ale je těžké sdílet detailní informace a v dnešní době je také nebezpečné, abychom naše lidi soustředili na jedno místo. Potřeboval jsem něco, co sdělí pravdu širokému okruhu našich lidí najednou. A potřeboval jsem, aby to bylo na fyzickém nosiči, aby mí lidé doopravdy pochopili, co se stalo. Má kniha je … no, zpověď z hříchu a selhání vůči mým lidem. Ostatní bratři - oni také potřebují být očištěni a jsou připraveni na svou zpověď.

J.R.: Zpátky k Beth. Bylo pro tebe zamilování se do ní překvapením?

W: (Rozesmál se, nahlas a živě.) No, to jo, zatraceně.

J.R.: Co je na ní tak zvláštního?

W: Ona mi zachránila život, proboha. Ale jo, jde tu o mnohem víc. Myslím tím, miloval jsem ji už před tou střelbou. Ona je … Když jsem s ní, mám sílu deseti mužů, jen abych ji ochránil. Ona mě dělá tak silným. A do háje, ona je jediná, kdo mi dokáže naservírovat moji hlavu na talíři. Respektuju ji.

J.R.: Chcete děti? (Když vzhlédl, uvědomila jsem si, že to není dobré téma k hovoru pro někoho z rasy, ve které se vyskytuje vysoká úmrtnost jak matek, tak dětí.) Omlouvám se, Wrathe. Nechtěla jsem-

W: To je v pohodě. (Trochu si odkašlal) Jistě, chci děti. Ale ona ještě neměla svoji potřebu, protože jen nedávno prošla proměnou. Chci ji mít chvíli jen pro sebe, aspoň pár stovek let. Bože, kdybych o ni přišel při porodu … Jiné téma.

J.R.: Pojďme si promluvit o Bratrstvu. Máš mezi nimi oblíbence?

W: Á, řeknu ti, s některými se dá vyjít snadněji než s jinými. Záleží na jejich náladě (Usměje se) Chceš na tah? Jdi s Rhagem. Chceš pomoct s nějakým osobním problémem? Jdi za Tohrem. Potřebuješ dát dohromady hi-fi, DVD, domovní alarm, dát dohromady počítač? S tím ti pomůže V. A taky ti pomůže, pokud máš nejasnosti v částicové fyzice. A když si chceš odpočinout? Jdi za Phurym.

J.R.: Jste si teď mnohem bližší. Tím myslím, mnohem bližší než dřív, je to tak?

W: Jo. Po celá staletí jsem pracoval sám. Šel jsem po našich nepřátelích sám. Teď od sebe bratry neodeženu. A tak by to mělo být.

J.R.: Teď, když jsi na trůnu, máš i svou osobní gardu, že?

W.: Správně. Chrání mě a moji rodinu. Takže dává smysl, že bydlíme spolu.

J.R.: Taky jsem slyšela, že už nebojuješ.

W.: Jo. Jako král už nemám dovoleno jít na bitevní pole. Ale, však víš … (Mám pocit, že na mě za černými brýlemi mrká.)

J.R.: A jak se vám žije dohromady s bratry?

W: Popravdě? Ten dům je blázinec. Nechápu, jak se s tím Beth dokáže vypořádat a proč je … nás už dávno nevykopla. Butch a V nedokážou přestat mluvit o Red Sox a ten mrňavej človíček do nás pořád šťourá. Rhage nás pořád vyžírá - vidělas, jak dokáže jídlo prostě vcucnout? Ježíši Kriste, ten má bezmeznej žaludek. Aspoň ten Phuryho klid … s ním člověk vyjde snadno. Ale řeknu ti, ten hulí … Tohr, ten je chytrej. Každý den odchází domů za Wellsie.

J.R.: A co Zsadist?

W: (Zvážní a chvíli přemýšlí.) On je … však víš, je to prostě Z.

J.R.: Což znamená?

W: Je uzavřenej do sebe. Což je jedině dobře. S ním je to těžký. Je tak … chladný.

J.R.: Bojíš se, když se tak ochomítá kolem Beth, že?

W.: Jo. Ale on složil slib, že ji bude chránit jako královnu. A já nevím. Měl možnost mě zabít a neudělal to. Takže nabral trochu morálky, kterou dříve neměl. Ale jedno ti řeknu. Ona je moje shellan a já se o ní bojím, ať je s kýmkoli. Tak se prostě zadaní muži chovají. Však to znáš.

Mluvili jsme o trochu dýl a trochu jsme se zamotali.

J.R.: Děkuju za interview.

W.: Bylo to moje potěšení, challa.

J.R.: Dovolíš ostatním, aby si se mnou také popovídali?

W.: Ano.

J.R.: Než půjdeš, co znamená challa?

Vstal a obešel stůl. Srdce mi tlouklo, když se sklonil k mému uchu. Neuvěřitelně krásně voněl. Nedokážu to popsat. Voda po holení a syrovost a nebezpečí.

W: (Šeptá.) Znamená to pisalka.

Něžně mě políbil na tvář. Cítila jsem na krku jeho vlasy. A pak byl pryč.

 

Rhage

S Rhagem jsme se setkali o týden později v sídle Bratrstva. A ne překvapivě to bylo v kuchyni. Když mě k němu Fritz zavedl, stál Rhage u plotny a dělal si francouzský toust. Měl na sobě černou košili a levisky, které se u pasu třepily, s knoflíky a zadními kapsami. Jen jsem zírala. Fyzicky byl tak … podmanivý. Jen jsem si to pořád a pořád opakovala. Neobyčejné rysy jeho tváře, dokonalé tělo, ty ohromné modrozelené oči … všechno to bylo tak zvláštní, nepřirozená kombinace, která by měla být spíše ošklivá.

Rhage: Já se ti nelíbím! (Usmívá se a oči mu září.) Tomu nemůžu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že se ti od začátku nelíbím.

J.R.: Ah- (Co jsem na to kruci měla říct? A jak to věděl?)

R: To je v poho, challa. Chceš něco k jídlu? (Hodil na pánev krajíce chleba.) Můžu vyndat další bochník.

J.R.: Ne, děkuju . Poslyš, o tom, že se mi nelíbíš-

R: Myslela sis, že budu až moc dokonalej, co? Dáváš na první dojem.

J.R.: No, ano. Ale pak chci poznat … tvoji druhou stránku.

R: (Úsměv mu vybledl.) Tu kletbu? Kriste pane, nemyslel jsem si, že o tohle požádáš.

J.R.: Můžeme začít s tímhle? S tou bestií?

R: Dobře. (Ale můžu říct, že nevypadal zrovna šťastně, když ztlumil plamen.)

J.R.: Jaké to je? … Mít uvnitř sebe draka? (Zamračil se ještě víc, tak jsem se rozhodla změnit téma.) No, tak můžeme mluvit třeba o-

R: O čem? Nesnáším mluvit o ničem. A tady není, co k tomu říct. (Zvedl talíř s toustem a přešel ke stolu. Sedl si, bohatě toust polil javorovým sirupem a rozřezal ho vidličkou.) Ta potvora uvnitř mě pořád vře. Každý den dělám, co můžu, aby se nedostala ven. Bojím se, že ublížím svým bratrům. A bolí to jako ďas, ta proměna. O to jde. Tak to bylo posledních devadesát let. Nechceš se posadit?

J.R.: Je nějaký způsob, jak to uklidnit? (Sedla jsem si na židli proti němu. A, páni, měl neuvěřitelné jídelní způsoby. Jedl s takovou delikátností, že to bylo přímo v rozporu se všemi těmi svaly.)

R: Klid do mého života nepatří. Žádným způsobem. Další otázka, okej?

J.R.: Ach, jistě. Hmm, co si myslíš o Wrathovi a o Beth?

R: (Teď se rozzářil.) Ten klučina celej září a já jsem za to rád. Do háje, všichni jsme za to rádi. Wrath si zaslouží to nejlepší a ona za to stojí. Krucinál, všichni bratři i já jsme do ní napůl zamilovaní a ne jen proto, že je naše královna. (Odmlčel se.) Ne že se chováme, však víš, nevhodně nebo něco. Wrath je k ní připoután, takže nikdo z nás se k ní tímhle způsobem nepřiblíží.

J.R.: A ze všech bratrů - který je ti nejblíž?

R: V. Určitě V. On je takový … nespoutaný a … Já nevím, prostě si sedíme. Chápe, odkud pocházím. A Butch taky. Ne že je náš bratr. Jo … S Butchem si opravdu sedím. On, já a V pracujeme na zabezpečení sídla, než se do něj nastěhujeme. My tři jsme dobrá kombinace.

J.R.: I přesto, že jste se první noc, co jste se poznali, snažili navzájem zabít?

R.: (Pěkně nahlas se rozesmál.) Jo, to byla ale scéna! To se mi na Butchovi líbí. On je absolutně neschopen cítit strach. Tvrdohlavej panák, to je on. (Rhageův tón byl teplý a jemný.)

J.R.: A Butch teď bydlí s Vishousem, je to tak? Jsi překvapený, že takhle blízko vás bydlí člověk?

R: To jo. Ale Butch už není jen člověk, challa. Ten polda je jak parní stroj. Tím myslím, ale no tak, ten chlap mě a Vishouse vyzval před ostatními bratry hned první noc? Mám toho chlapíka rád. Mám ho rád. Jedno ti řeknu: jsem rád, že jsme ho tehdy nezabili. A že on se rozhodl s námi zůstat. Stal se z něj přítel. A někdy si myslím …

J.R.: Co?

R: Tak nějak by mě zajímalo, odkud je. Chápeš? On není jako ostatní lidé, ne muži. Moc rázný, moc agresivní. Nevím. Možná má jen přemíru testosteronu, co já vím …

J.R.: A o tvé pověsti.

R: (Otřel si ústa ubrouskem, který si původně vložil do klína.) O které z nich?

J.R.: Jsi znám jako nejlepší bojovník z Bratrstva. To tě dělá nejlepším bojovníkem tvé rasy, je to tak?

R: S tím se dokážu vyrovnat. (Trochu si v židli poposedl.) Chtěla jsi mluvit o tom druhém.

J.R.: No, nechtěla jsem to vytahovat.

R.: To je v pohodě. No, stejně to vyvrátit nemůžu.

J.R.: Jsi taky známý pro svůj … milostný život.

R.: Ano, to jsem. (Řekl to bez pýchy, žádný macho. Vlastně vypadal tak nějak … rezignovaně)

J.R.: To tě očividně moc netěší.

R.: Být legenda není to jediné, co tě odřízne od ostatních. (Nalil si další sirup, pak pokračoval v jídle.) Zvláště takováhle legenda.

J.R.: Ženy tě milují.

R.: Ženy mě chtějí. To je rozdíl, challa.

J.R.: Věříš na lásku?

R.: Věřím v to, co mezi sebou mají Wrath a Beth. Takhle to stačí?

J.R.: Takhle je to fér.

Ještě chvíli jsme mluvili. Je nadšený z toho, že se Wrath chopil trůnu a líbí se mu bydlet s ostatními bratry. Tráví hodně času v Doupěti s V a Butchem. Vlastně jediná doba, kdy je u sebe, je, když spí. Měla jsem pocit, že není rád sám.

R.: S kým budeš mluvit jako s dalším?

J.R.: Zsadist.

R.: (Napjal se.) Kde?

J.R.: Ah, tady. Tedy, setkám se s ním ve foyer.

R: (Zamračil se.) Zůstaneš s ním v otevřené místnosti. Nepůjdeš s ním do pokojů. Musím jít do tělocvičny, ale zavolám Butchovi a V, aby přišli z Doupěte.

J.R.: No, já si doopravdy nemyslím-

R: Nech mě, abych se o tebe postaral. (Usmál se a já na moment zapomněla absolutně všechno, včetně toho, kde jsem a jakým jazykem mluvím.) Uvidíme se později, challa.

Když odešel, zhluboka jsem se nadechla. Bez něj jsem najednou cítila chlad, jako bych přišla ze slunce do stínu. Teplo, světlo a chvění bylo pryč.

Zsadist

Na Zsadista jsem počkala v lobby. V tom sálu byla spousta detailů, takže jsem si je chtěla všechny vtisknout do paměti, ale řeknu vám, bylo na co se dívat. Během několika minut přišli z Doupěte Butch a Vishous. Vyšli ze skrytých dveří pod schodištěm. Povídali jsme si a oni se pak odebrali do kulečníkového salonku. Slyšela jsem, jak do sebe koule narážejí. Zkontrolovala jsem hodinky. Zsadist měl zpoždění. Dvacet minut. Nějak jsem ani nebyla překvapená. A nebyla bych ani překvapená, kdyby se na celou věc vykašlal úplně.

Jak jsem na něj myslela, představila jsem si jeho tvář a jizvu, co ji křižuje. Viděla jsem jeho zářivé černočerné oči. Zastřihnuté vlasy. Bradavky s piercingem. Tetování otroka kolem krku a zápěstí … Téměř jsem cítila jeho vztek a erotiku, která z něj jen čišela … Bože, jako by znal všechno zlo světa a nosil si ho stále s sebou.

A, víte, musím se přiznat: ze všech členů Bratrstva, on je ten, do koho jsem se zamilovala jako do prvního, a ten, koho miluji nejvíc. On je pro mě ten … jediný.

Zsadist: Neotáčej se.

Nadskočila jsem a pak znehybněla. Jeho hlas byl přímo za mnou, za levým uchem. Najednou jsem cítila na zádech chlad, jako bych stála zády před ledničkou. To způsobilo jeho tělo blízko mého. A ačkoli ho miluji, byla jsem velmi, velmi vděčná, že jsou Butch a V nablízku.

Z: Z tohohle pitomýho interview nadšenej nejsem.

J.R.: V pořádku. To je … v pořádku.

Z: A nasralo mě, že si myslíš, že k tomu, aby sis se mnou promluvila, potřebuješ ozbrojený doprovod.

J.R.: Butch a V jsou jen-

Z.: Nech si to. Jsou tu, abys byla v bezpečí. (Odmlčel se.) Máš pět minut na otázky. Takže rychle.

J.R.: Ah … co si myslíš o Wrathově nastoupení na trůn? (Zjistila jsem, že tohle je docela bezpečné téma. A první věc, která mi přišla na mysl.)

Z.: Bylo na čase, aby hebnul zadkem.

J.R.: Myslíš, že bude dobrý král?

Z.: Jo. Všechno dělá skvěle.

J.R.: A Beth? Jako královna? Nevadí ti, že je napůl člověk?

Z.: Je to Dariova dcera. Má být královna už jen kvůli tomu.

J.R.: Byl jsi … Rozrušilo tě, když Darius zemřel?

Z: On nezemřel. Byl zavražděn. Díky tobě to zní, jako by přešel na druhou stranu přirozeným způsobem.

J.R.: A rozrušilo tě to?

Z.: Další otázka.

J.R.: Ah… (Tohle se moc dobře nevyvíjelo.) Co si myslíš o tom, že teď spolu Bratrstvo bydlí?

Z.: Nezajímá mě, kde spím.

J.R.: Nemáš problém s tím, že se tu zdržuje Tohr?

Z.: Ty víš, že nemám. Mou reakci jsi napsala ve Wrathově knize.

J.R.: Pravda. Ano. (V tuhle chvíli jsem byla v koncích. Mysl jsem měla úplně prázdnou. Jeho odpovědi byly čím dál tím ostřejší. Chtěl ten rozhovor ukončit … asi před dvěmi minutami.) Je něco, co bys chtěl sdělit?

Ticho bylo tak hluboké a dlouhé, že jsem si uvědomila, že nejspíš odešel. Ohlédla jsem se dozadu.

Z: Řekl jsem ti, ať se neotáčíš.

J.R.: Omlouvám se.

Z: Už jsi mluvila s Phurym?

J.R.: Ah, ne. Ještě ne.

Z: Pak jediná věc, kterou chci říct, je: až budeš mluvit s mým dvojčetem, musíš s ním jednat s respektem. On je … dobrý člověk, ale život má zničený. Kvůli mně. (Odmlčel se.) A ty nepotřebuješ žádnou ochranu. Nikdy bych ti neublížil. Měj se.

Když jsem se pak otočila, byl pryč. A uvědomila jsem si, že jsem zklamaná, protože jsem ho neviděla. On není zlý. Aspoň na mě ne.

Phury

Původně jsem plánovala, že si jako s dalším promluvím s Vishousem, ale pořád jsem měla na mysli Phuryho, takže jsem řekla Butchovi a Vishousovi, že půjdu do patra. Jak jsem vešla do druhého poschodí, nemohla jsem si vzpomenout, který pokoj je Phuryho a … wow, bylo tu tolik dveří. Ale ucítila jsem vůni něčeho jemného a … vůni Starbucks. Následovala jsem vůni pražených kávových zrn a došla ke dveřím, na které jsem zaklepala.

Phury otevřel a vůně zesílila. Když se usmál, najednou mě pohled na něj ochromil. To jeho vlasy, nebo spíš hříva: obrovské vlny blond, rudé a hnědé, které spadaly na jeho ramena. Barvy se do sebe vlévaly a jejich krása byla daleko za hranicí naprosté nádhery. A jeho žluté oči: jeho duhovky měly barvu ranního slunce, zářivá kanárková. A jeho oblečení, krása, jako obvykle. Na míru šité volné černé kalhoty a knoflík barvy holubičí šedi, díky které jeho vlasy ještě více zářily.

P.: Jsi tu brzo. Právě jsem se připravoval. (Otočil se a odložil nedopalek do popelníku.) Chceš jít do přízemí nebo to udělat tady?

J.R.: Tady to půjde. (Zhluboka jsem se nadechla a uklidňovala se. Z něho vyzařuje takový klid a já si vzpomněla, co řekl Wrath. Není pochyb, s Phurym se člověk uklidní.)

P.: Já si sednu na gauč a ty na postel. (Přešel přes místnost a já ho pozorovala. Pokaždé, když zvedne nohu dopředu, trochu zaváhá, jako by čekal, až se noha v koleni usadí. Tento jeho hendikep mě donutil přemýšlet o zbytku jeho těla, ale on byl tak pevný a skvěle stavěný, že jsem se nemusela dohadovat o tom, jaký je v boji.)

J.R.: Tak, jak se ti líbí tvůj nový domov? (Sedla jsem si na hranu jeho postele.)

P.: (Natáhl se na lehátku.) Miluju to tu. Jsem tak rád, že tu spolu bydlíme. Ačkoli musím říct … Zatraceně mi tu chybí Darius. Věděla jsi, že tohle sídlo vybudoval?

J.R.: Myslím, že už mi to někdo říkal, ale pověz mi o tom víc.

P.: Vybudoval to tu ve dvacátých letech: výcvikové středisko, podzemní tunely, tohle sídlo, strážný dům, ve kterém teď bydlí Butch a V. Darius tohle místo zvolil, protože je blízko Hrobce a on všechny budovy přizpůsobil našim potřebám

J.R.: Hrobka, to je svaté místo Bratrstva, že?

P.: Ano. (Pauza.) Darius chtěl, abychom tu žili, ale situace tehdy byla jiná. Wrath tehdy nebyl na trůnu - a ne, že bych se mu divil. Měl své důvody a dělal to nejlepší, co mohl. Mimoto, Darius chtěl, abychom tu žili, ale osud tomu chtěl jinak. Je mi líto, že přišel o všechno to skvělé, co se do teď stalo … Moc by ho to těšilo.

J.R.: (Rozhlédla jsem se po místnosti.) On tento dům také zařídil a vyzdobil? Protože pokud ano, pak musím říct, že v umění a nábytku opravdu vyznal.

P.: Měl skvělý vkus, skvělý vkus. A dokázal ocenit opravdovou krásu. Ale byl to také bojovník.

J.R.: Jako ty.

P.: (Se začervenáním, které bylo tak rozkošné, že jsem to téměř nemohla vydržet.) Jo. Třeba. Poslouchej, potřebuju si s tebou o něčem promluvit.

J.R.: Co?

P.: Až budeš mluvit se Z-

J.R.: Já už s ním ale mluvila.

P.: (Napjal se.) Jak to šlo?

J.R.: Nebyl z toho moc nadšený a netrvalo to dlouho. Vtipné, tedy, řekl mi, jak mám mluvit s tebou.

P.: Co ti řekl?

J.R.: Že bych s tebou měla mluvit s respektem, který si zasloužíš. Že jsi skvělý muž, který má … jak to řekl … kvůli němu zničený život.

Phury ztichl. Pak se mu žluté oči zúžily a zadíval se do země. Jako by nevnímal.

P.: Nevadilo by ti, kdybych si zapálil?

J.R.: Vůbec ne.

Přešel přes místnost a vyndal z mahagonového pouzdra ručně balený doutník. Stříbrným zapalovačem doutník zapálil a zhluboka potáhl. Zadržel dech. Jak vydechl, ucítila jsem vůni kávových zrn a nohy se mi podlomily.

J.R.: Líbí se mi ta vůně.

P.: (Podíval se na rozžhavený konec) Ta vůně je dobrá. Bůh ví, že mi v těžkých dnech pomáhá.

J.R.: Nemusíme o Zsadistovi mluvit.

P.: To je v pořádku. On je ta zajímavější část mě. No, zajímavější není možná to správné slovo, ale on lidi fascinuje. Asi tím nebezpečím, myslím. Není pochyb, že část toho je jen instinkt přežití. Je důležité snažit se pochopit,co ti může ublížit, a mé dvojče je schopné všeho.

J.R.: Je pravda, že sis … ustřelil nohu, abys ho zachránil?

P.: (Zhluboka potáhl. Jak vydechl, promluvil a způsob, jakým kouř vycházel z jeho rtů, byl velmi … erotický.) Ano. Okolnosti nejsou důležité, ale ano, tak se to stalo.

J.R.: Litoval jsi někdy-

P.: Nikdy. A nikdy nebudu. Osvobodil jsem ho z otroctví, zachránil jsem ho od zneužívání. To stojí za jakoukoli oběť.

J.R.: Oni ho jako malého chlapce unesli?

P.: A pak prodali. To bylo v 18. století, kdy se otroctví pořád pěstovalo. Naštěstí už je to pryč. Díky všem bohům.

Na chvíli jsme utichli. A já přemýšlela o obětech.

J.R.: Ty držíš celibát, že?

P.: Ano.

J.R.: Je to také kvůli Zsadistovi?

P.: Radši bych o důvodech mé volby nemluvil. Nebude to vadit?

J.R.: Vůbec ne. Nechci slídit. A nechci, aby ses cítil nepříjemně.

P.: (Trochu se usmál.) Děkuju, challa.

J.R.: Mohu se zeptat ještě na jednu věc?

P.: Jakou?

J.R.: Z koho se krmíš?

P.: Nemusíš mít sex, aby ses krmila, to víš.

J.R.: Oh… samozřejmě, že ne. (Teď jsem se červenala já.)

P.: (Mírně se usmál.) Mám několik žen, které jsou svými žílami štědré. Jsou si vědomy mých rozhodnutí a neočekávají nic sexuálního, což je s tím většinou spojeno.

J.R.: A ony se krmí z tebe?

P.: Ne. Mají na to někoho jiného.

J.R.: Je to těžké zůstat čistý? (Plácla jsem to, ani nevím, jak.)

P.: (Zasmál se.) Někdy to může být neobyčejně těžké. Mé tělo má ty samé potřeby jako tělo jakéhokoli jiného muže. No, vlastně, jelikož pocházím z rodu válečníků a to válečníků s čistou krví, mívám velmi silná … nutkání a velmi silné … potřeby. (Zvážněl.) Ale udělal jsem závazek. A ten dodržím.

J.R.: Cítíš se někdy osaměle?

P.: Bože, ne. (Zamáčkl doutník.) Mám Zsadista, takže toho mám na práci dost na to, abych se cítil osaměle. Musím se o něj postarat … Jakkoli mi to dovolí. Co? Proč se na mě takhle díváš?

J.R.: Mám právě teď obrovskou touhu tě obejmout.

Phury: (trochu sebou škubl.) Oh… wow.

J.R.: Ty jsi tak … nevím, šlechetný.

Phury: Jsem stejný, jako kterýkoli jiný muž.

Chvíli jsme mluvili o různých věcech, které neměly nic společného s Bratrstvem nebo Zsadistem. Mluvili jsme o uměním, filozofii, knihách. Phury ví o spoustě věcech spoustu informací a mně se líbí způsob, jakým přemýšlí. Tak moc, že mi trvalo chvíli, než jsem si uvědomila, že je rozhovor u konce a že ho ukončil tak elegantně, že jsem si toho ani nevšimla. Šlechetný, velmi šlechetný. Když jsem o chvíli později odcházela (a neobjala jsem ho), pomyslela jsem si, že se ohledně toho, že je stejný, jako kterýkoli jiný muž, mýlí. On je neobyčejný … ale mám obavy. Je osamělý jako Rhage a odstrkovaný jako Zsadist. Přeji mu, aby jednoho dne našel své štěstí. Bůh ví, že si to zaslouží.

Vishous a Butch

Šla jsem dolů do biliárového salonku a pozorovala, jak Butch a V hrají. Chtěla jsem s nimi mluvit odděleně, ale nakonec jsem se je rozhodla zeptat, jestli by jim nevadilo mluvit spolu.

Pozorovala jsem je, jak hráli. Na Vishousovi bylo něco zvláštního. Všimli jste si toho, jak jste ho spatřili, ačkoli se snažil vypadat normálně. No, normálně - jak může vypadat normálně metr osmdesát vysoký a přes sto deset kilo vážící válečník? Možná je ten pocit, že je nějak jiný, způsoben tou silou v jeho očích. Jeho panenky mají barvu diamantů a když se na vás dívá, cítíte se svlečeni do naha. Jako by v jediném pohledu viděl celý tvůj život; jako by znal jeho počátek, průběh i konec. A taky je zatraceně sexy. Na levém spánku tetování, neobyčejná změť křivek, které se přelévá přes vnější koutek oka. Nosívá kozí bradku, která je stejně černá jako jeho vlasy. Z levé ruky nesundavá černou koženou rukavici. Ta ruka, jak jsem slyšela, je schopna zničit vše v dosahu a já jsem byla ráda, že je schovaná pod rukavicí.

V ovšem nijak nezastiňuje Butche O'Neala. Butch není tak vysoký, ale v porovnání s jinými lidskými muži je to kus chlapa. Má téměř metr devadesát a velmi široká ramena … která očividně ještě trochu narostla od doby, co jsme se spolu viděli naposled, jako by zvedal místo činek bratry. Má oříškové oči a nos, který byl několikrát zlomený, a hnědé oči. Je dost nafoukaný a sebevědomý, ale není to urážlivé, protože cítíte, že je to muž v pohodě. A taky má rád ženy. Ne že by byl děvkař. To ne. Když se na vás podívá, prostě víte, že vás respektuje.

Vishous: Koho chceš vzít prvního?

J.R.: Nevadilo by vám, kdybych se vás ptala na to samé?

V: Já jsem s tím v pohodě. Poldo?

Butch: Jo, ale nech mě tohle dodělat. (Naklonil se přes kulečníkový stůl, šťouchl do koule a … poslal čtyřku a šestku do dvou různých děr.)

V: Nenávidím tě.

Butch mu přes pokoj poslal vzdušný polibek a dalším šťouchem vyhrál hru. Oba položili tága a sedli jsme si na gauče.

J.R.: Takže, jak se vám spolu žije?

V: Líbí se mi to víc, když spolu nehrajeme kulečník.

B.: Vedeme si dobře. Kromě toho, že chrápe, a já to slyším i skrz stěny.

V: A Butch je vobleková děvka.

B.: No promiň? (Když V nadzvedl obočí, Butch se zasmál.) Fajn, suďte mě.

J.R.: (Na Vishouse.) Jsi překvapený, že s tebou najednou bydlí člověk?

V.: Je to tak, jak to má být. Takže ne.

J.R.: A co ty, Butchi? Je to překvapení, že najednou bydlíš s bandou upírů?

B.: Jo. Ale já toho stejně moc neměl. A nevím. Jsem šťastnější.

V.: Je to pitomec. (Ale Vishousův hlas nezní zle. Naopak je plný respektu.)

J.R.: Máš v plánu vůbec někdy odejít, Butchi? (Oba se na pohovkách narovnali.)

B: (Naklonil se a opřel si lokty o kolena.) Některá rozhodnutí nemůžeš odvolat. Jedním z takových rozhodnutí je můj příchod sem. Jediný způsob, jak odejít, je nohama napřed, jestli mě chápeš.

J.R.: (Trochu mě omráčilo, že to řekl tak klidně. Otočila jsem se na Vishouse.) Ale pokud je to otázkou bezpečí, o to se můžete postarat, ne? Mám tím na mysli vymazání vzpomínek.

V.: Jen pokud jde o krátkodobou paměť a jen pokud to nejsou vzpomínky traumatické. Polda už toho s námi prožil hodně a viděl, s čím bojujeme. (Podíval se na Butche.) Je to tak?

B.: Jo, je. Včetně tebe ve spodkách. Ježíši, myslel jsem, že oslepnu.

V.: (Zasmál se.) Pitomče.

J.R.: Vishousi, co si myslíš o tom, že Bratstvo teď žije pospolu?

V.: Že bylo načase. Tohle jsme měli udělat už dávno. Tím myslím my, tady, spolu. Dokážeme takhle lépe zkoordinovat postupy, odchody, příchody. Je to dobrý.

J.R.: A jak se díváš na to, že velení převzal Tohr?

V.: Ten klučina je na to nejlepší. Je rozumný, rozhodný, chytrý.

J.R.: Chce rozběhnout výcvikové středisko, je to tak?

V.: Jo. On a Phury budou učit. Wrath chce, aby mělo Bratrstvo oporu ve více válečnících a s tím programem má pravdu. Společnost změnila strategii. Unášejí civilisty a snaží se z nich dostat informace. Když jsou bezduší jen po nás, je to něco jiného, ale teď jsou do války zatahováni nevinní. Mívali jsme aktivní složky vojáků, ale stejně jako vše ostatní, i oni zmizeli. Naštěstí se Wrath rozhodl vybudovat celou naši společnost od základů a obnovit naše tradice. Naše infrastruktura bude znovu zpevněna.

J.R.: Když mluvíme o infrastruktuře. Chápu to správně, že jsi tohle sídlo zabezpečil ty. Myslím tím bezpečnostní kamery, detektory pohybu, alarmy.

V.: Jo. Polda mi pomáhal. A Rhage.

B.: Pracovali jsme na tom dva týdny v kuse. I po nocích.

V.: Myslím, že i díky tomu jsme se my tři tak semknuli.

B.: Jo. Dobře se nám spolupracuje.

J.R.: Slyšela jsem, že vy tři jste taková parta. Trojka. Taky jsem slyšela, že se vám Rhage docela hodí.

B.: (Šklebí se jako šílenec.) Součást jeho šarmu, baby. Součást jeho šarmu.

V.: Díky bohu, že bratr nepije. Chápeš.

Všichni jsme si ještě chvíli povídali. Překvapilo mě, jak spolu ti dva vycházejí. Dokončují věty toho druhého. Utahují si ze sebe tím mužským způsobem, vtipkují. Ale pod tím vším je hluboké vnitřní propojení. (Možná proto, že jsou oba takovými fanoušky Red Sox.)

A pak se do salonku materializoval Tohment. Omluvil se za brzký příchod, ale Butch a V už byli hotoví, takže si to Tohrment dobře načasoval. Spolubydlící odešli. Měli v plánu podívat na sportovním kanálu na zápas Red Sox.

Tohrment

Tohrment vypadá ze všech bratrů nejvíc jako voják a ne jen proto, že přišel dnes večer v brnění. Má námořnický sestřih a vážné tmavě modré oči. Má na sobě bojové boty, černé vojenské pláťáky a těsné černé triko … a padá pod tíhou zbraní. Jednu pistoli má u pasu, druhou v pouzdře na pravém stehně a na hrudi v pouzdrech překřížené dvě dýky. A určitě má ještě víc zbraní ukrytých pod oblečením. Jak se posadil, shledala jsem, že on … není chladný, ale poznali jste, že se moc neusmívá. A V má pravdu. Tohr je přirozený vůdce. Vyzařuje ten druh chladné inteligence, na kterou byste se chtěli v krizi spolehnout.

J.R.: Díky, že jsi přišel.

Tohrment: Žádný problém. (Trochu se usmál.)

J.R.: Byl jsi překvapený, když ti Wrath předal vůdcovství Bratrstva?

T.: No do háje, že ano. A nejdřív jsem to nechtěl přijmout.

J.R.: Proč ne?

T.: (Zamračil se.) Dřív jsem se cítil za bratry odpovědný. Teď je ten pocit ještě silnější.

J.R.: Taky jsi rozběhl výcvikové středisko.

T.: Jo. Phury je moje záloha. Už jsi s ním mluvila?

J.R.: Ano.

T.: Je neuvěřitelný bojovník a zatraceně dobrej chlap.

J.R.: Kde budete nabírat kandidáty na výcvik?

T.: Projíždím starý seznam bojovníků a snažím se najít rodiny, které mají syny před proměnou. Mohli bychom začít se staršími muži, ale trénink je snadnější, když proběhne před proměnou.

J.R.: Jsou mezi kandidáty i dívky?

T.: (Znovu se zamračil. Začínám mít pocit, že toho mračení bude ještě hodně.) Pokud chceme následovat tradice, pak ne. Podle našich zákonů je ženám zakázáno bojovat. A na rovinu? Část mě chce v tradicích pokračovat. V mužích je zakódováno, že máme ženy ochraňovat. Ženy … Ženy mají být chráněny a opatrovány a dobře krmeny a měly by dostat vše, co potřebují.

J.R.: To zní ušlechtile.

T.: Dívám se na to z hlediska potřeby přežití. Mnoho žen jsme ztratili při porodech. Ony jsou klíčem k přežití naší rasy tak, jak to muži nedokáží. My muži nejsme důležití, ony jsou důležité kriticky. (Zhluboka se nadechl.) Ale vraťme se k tvé otázce. Věci se mění. Víš, mluvím teď o mé shellan, Wellsie. Ona se dokáže vyrovnat se vším (V hlase mu zní teplo a respekt.) Ženy jako ona - můžeš se vsadit, že dokáží bojovat stejně dobře jako muži. Možná jinými způsoby, to jistě. Ale proti bezduchým dokáží být stejně smrtící.

J.R.: Pochopila jsem, že Wellsie je těhotná. (Kruci, udělala jsem to znovu … ptát se na tohle je špatné. Ale Tohr se s tím vyrovnal lépe než Wrath)

T.: (Přejel si rukou přes obličej.) Jo. A je mi z toho špatně. Opravdu … Je mi z toho kurevsky špatně. Pokud ji ztratím … (Odkašlal si.) No …

J.R.: Jsi z vyhlídky na dítě šťastný? (Doufala jsem, že to zlepším. Cítila jsem se strašně.)

T.: (Zašklebil se.) Ne. Já jen chci, aby to Wellsie zvládla a byla v pořádku. Pak budu přemýšlet o dítěti. Nechci znít vůči tomu malému v jejím břiše … bezcitně. Ale tak to je - jako muž svázaný s Wellsie se soustředím na Wellsie. Ona je moje žena. Ona je střed mého života.

J.R.: I když jde o Bratrstvo?

T.: Mí bratři jsou to jediní, co se jen trochu blíží tomu, co cítím k Wellsie. Ale koukni, ohledně toho děcka … Slyšel jsem, že když muž drží v rukou své dítě, sváže se s ním. Myslím tím, že k němu máš cítit to, co cítíš ke své ženě. Osobně si to nedokážu představit, ale mnoho mužů říká, že to je pravda … To asi proto si pak nechávají na záda vytetovat jejich jména hned pod jména svých shellan.

J.R.: A ty máš na zádech jméno Wellsie vytetované?

T.: (S očividnou pýchou.) Chceš to vidět?

Když jsem přikývla, sundal si hrudní pouzdra a pak si svlékl tričko. Potom otočil trup. Na kůži se mu skvěl nádherný pruh písmen, ale já je nedokázala přečíst.

T.: To je Wellisandra ve starém jazyce.

J.R.: Wrathovi jsi při jeho svatbě s Beth udělal tetování angličtině.

T.: Jo. Tak může Beth vidět své jméno v jazyce, který zná, takže bude vědět, že je to ona. A taky je to dobré pro naši rasu, protože většina upírů se už přizpůsobila natolik, že umějí anglicky, takže bude jasné, kdo patří komu.

J.R.: Můžeš mi něco vysvětlit?

T.: Určitě, ať půjde o cokoli. (Vklouzl zpátky do trička. A já zasloužím metál za to, že jsem ignorovala mocné svaly pod jeho hebkou pokožkou bez chloupků. On je velmi, velmi živočišně svůdný. A já jsem vdaná. Ale zatraceně …)

J.R.: Ah… (Odkašlala jsem si.) Muži mohou mít více manželek, je to tak? Takže víš o někom, kdo má na zádech vytetovaných víc jmen?

T.: Je víc způsobů, jak se svázat se ženou. Někteří muži mají se svými družkami jen sex a to jsou ti, co mají žen víc. Ale obřad, kterým prošli Wrath s Beth a kterým jsem já prošel s Wellsie? To je obřad nejvyšší svátosti. Ten obřad, bráno doslova, znamená, že jeho žena a moje žena k nám pasují jako kousky skládačky. Moje Wellsie, ona mi může jakkoli rozkazovat. Je to to nejpevnější, nejčistší spojení, které muži dává nad ženou nadřazenost a které jí zaslibuje jeho život.

J.R.: A ženy nemívají víc mužů?

T.: To záleží. Obecně, pokud se to neděje často, je to v pořádku. Žena může mít tolik milenců, kolik chce. Problémy začínají, pokud se některý z jejich mužů zaváže. My muži býváme velmi majitelští. Obzvláště naši muži takoví jsou. A když se dva muži sváží s jednou ženou, ať proto, že je k tomu ponoukla ona, nebo se to stalo náhodou? Velký problém. Obrovský problém. Dva svázaní muži jsou schopní podstoupit boj na život a na smrt, aby žena byla jejich, takže to nebereme na lehkou váhu. Také proto je důležité značkování. Říká ostatním mužům, aby se drželi dál, a oni to obvykle respektují. Už jen proto, aby zůstali naživu.

J.R.: Když mluvíme o svázaných mužích. Překvapilo tě, že se Wrath usadil?

T.: Šokovalo mě to. Vždycky jsem v to doufal, ale … On byl tak dlouho sám. A ne jen ohledně žen. Držel se dál od bratrů. Pak dosedl na trůn a … to mě kurevsky překvapilo. Myslím tím, on přijal trůn. Nemyslel jsem si, že se to někdy stane, ne po tom, co se stalo jeho rodičům. Od té noci, kdy byli zavražděni, se nenáviděl. Doopravdy se nenáviděl. A pravděpodobně se pořád nenávidí, ale už se s tím vypořádal víc. Objevila se Beth a všechno změnila, ona mu pomohla vydat se správným směrem. Ona je jako moje Wellsie. S Beth si nechceš zahrávat. Je to nejmilejší osoba, se kterou se můžeš setkat, a … Sakra, ona má ráda i Godzillu. Ale jak vyjdeš z řady? Ona tě šoupne zpátky. Zadkem napřed.

(Teď mi došlo, že Tohr je z bratrů ten nejotevřenější a nejčistší. To je na něm typické. Vždy čestný a přemýšlí jako filozof. Dokonalé interview.)

J.R.: Pomohlo ti Beth přijmout také to, že je Dariova dcera?

T.: Beth by byla přijata s nadšením bez ohledu na její původ. Je to žena, která za to stojí. Ale Darius mi byl velmi blízký, takže i k ní mám z toho důvodu blízko. Darius … wow … bolí to pokaždé, když na něj pomyslím. Nikdy jsem neměl bratra nebo sestru, ale pak jsem se s ním v sedmnáctém století seznámil. Navrhl mě na přijetí do Bratrstva. On a já jsme byli tým. Ztratit ho bylo … necháme toho…

Mluvili jsme ještě chvíli, ale bylo jasné, že téma Darius je zakázáno. Tohr pak odešel, usmíval se, když říkal, že jde domů za Wellsie.

Opřela jsem se a zaposlouchala se do zvuků domu. Ostatní bratři a Beth v jídelně večeřeli. Slyšela jsem, jak o sebe naráží porcelánové nádobí, a slyšela jsem také hluboké mužské hlasy. Zavřela jsem oči, zabořila se do hedvábných polštářů a jen poslouchala. Neslyšela jsem slova, ale na tom nezáleželo. Stačil mi jen fakt, že jsou blízko. Jsem velmi vděčná za to, že jsem k nim přišla.

Ještě dlouho potrvá, než se přinutím odejít …

Z  <https://www.jrward.com/bdb/index-brothers.html> přeložila Axia

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

"You feel me?"